Mikýsek: Postřehy a dojmy z Amsterdamu

31. 7. 2011

Po několikahodinové noční cestě autobusem, při níž se mi podařilo i párkrát na hodinu usnout, jsme přijeli na závodiště, které už bylo zaplněno závodníky z ostatních zemí světa. Letošní rekordní účast způsobila, že při rozveslování vypadala veslařská dráha jako D1 při dopravní zácpě.

Druhý den jsem byl vybrán jako vlajkonoš naší výpravy. Po půlhodinovém čekání jsme se asi na minutu prošli před tribunami, pak jsme si zase mohli jít sednout a vychutnat si slavnostní zahájení. Největší tahák byli tři parašutisté, kteří letěli s vlajkami postupně za sebou přímo do vody, ze které je vylovily přichystané motorové čluny. Počasí si při zahájení dělalo, co chtělo. Chvíli svítilo sluníčko a hned poté jsme pěkně zmokli.

Celou dobu pobytu na hotelu i na veslařském kanálu nám zpříjemňovala těsně nad hlavami prolétávající letadla. Naštěstí byla na hotelu dobře odhlučněná okna, takže zvuk letadel nebyl tak moc slyšet. Hotel byl obrovský a bylo v něm několik restaurací a barů, posilovna, bazén, obchod se suvenýry a nespočetně pokojů.

Z hotelu na závodiště trvala cesta asi 20 minut autem po dálnici. Na Amsterdamu je skvělé, že všichni místo toho, aby jezdili autem, jezdí na kolech. A je jedno jestli prší, fouká nebo je hrozná zima. Více parkovišť než pro auta uvidíte pro kola. Jediná možnost na prohlídku města se nám naskytla v sobotu po seminifinálových jízdách. I tak bylo málo času na prozkoumání městkých uliček. Amsterdam je hlavně město vodních kanálů, které jsou prakticky všude. Každý pořádný obyvatel Amsterdamu vlastní loď a kolo.