František Hajdušek

16. 9. 2008

Nikdy nevesloval, přesto patří mezi legendy břeclavského veslování. V roce 1924, kdy byl založen břeclavský veslařský klub, se narodil i František Hajdušek. Nikdy neabsolvoval žádný veslařský závod. Přesto ví o veslařských lodích snad úplně všechno a veslaři si fungování svého klubu bez něj neumí představit již více než čtyři desítky let. O mně není třeba psát, odmítal zpočátku skromně nabídku k napsání článku. Nakonec se ale nechal přesvědčit, a tak se můžeme vydat do historie břeclavského veslování.

Jak jste se k veslařům vlastně dostal?
Pracoval jsem po II. světové válce v břeclavském Dřevospoji, kde se tehdy vyráběly veslařské lodě. Potom se s tím přestalo, protože nebylo dost zakázek, to bylo v roce 1955. Kluci z veslařského oddílu potřebovali někoho, kdo by jim lodě opravoval, tak jsem sem v roce 1965 začal docházet.

Hajdůšek v Dřevospoji

Hajdůšek v Dřevospoji

Vy sám jste nikdy nevesloval?
Ne, seděl jsem na tom, ale málem jsem se převrátil. Mě lákal spíš fotbal. Ale tento konec Břeclavi, kde sídlí veslaři, jsem samozřejmě dobře znal, chodil jsem si sem hrávat už jako kluk. Ty louky kolem, to bylo do okupace naše eldorádo. Byla tady veslařská plovárna, děcka platily padesát haléřů, dospělí korunu. Chodila sem tehdy spousta lidí, koupaliště nikde nebylo a tady bylo solidní zázemí. Rodiče mého kamaráda byli členy Slováckého veslařského klubu, tak jsme se sem vždycky nějak dostali. Pamatuju nejslavnější regatu v roce 1934, tenkrát tady byly čtyři kluby z Vídně i německý břeclavský klub – do té doby spolu český a německý klub nezávodily.

Jaký byl vztah  mezi německým klubem a SVK Břeclav?
Dobrý, až do doby, kdy se k moci v Německu dostal Hitler. Do toho roku 1934 nebo 1935 to ještě šlo, ale potom už místní Němci načichli Hitlerovou propagandou a vznikalo tady napětí. Za okupace Němci zabrali lodě a český klub přestal existovat.

Určitě pamatujete i slavnou břeclavskou osmu, která  v roce 1936 vyhrála mistrovství republiky a reprezentovala na olympiádě v Berlíně?
To byly naše idoly, byli jsme tehdy dvanáctiletí kluci. Když vyhráli mistrovství republiky, tak je na nádraží vítala i kapela a pak se šlo do hotelu Grand slavit. Pamatuju i svatbu veslovoda Jana Holobrádka, kterému přišli kolegové z lodě do břeclavského kostela i s vesly. Veslování bylo za první republiky hodně populární, když byla regata, tak oba břehy byly plné lidí.

Kdo se staral o lodě před vámi?
Ještě za první republiky byl správcem lodí nějaký Štěpán Hlava, tehdy byly hodně lodí z dřevěných plátů (jedna ještě visí v břeclavské loděnici), nějaký čas se o lodě staral Vilém Uher. Když na začátku 60. let odešel trenér Smolík, tak nastal určitý útlum a lodě byly v dezolátním stavu. Tehdy mě Vašek Pavkovič požádal, abych jim je opravil. Nejdřív jsem spravoval vesla. První loď, kterou jsem spravoval, byl dvojskif, který si Tonda Malinkovič a Pepek Kužel vypůjčili na přehradě v Brně a rozpárali mu špicu. Tak ho přivezli sem, zavolali mě a s Kubou Helešicem jsme loď dali dohromady. Od té doby jsem sem začal chodit pravidelně. Vždycky jsem sem chodíval rád, je to venku z města, krásné prostředí, příroda, kamarádi tady byli.

Jaké nejstarší lodě jsou ještě provozu schopné?
Asi třicet roků. Ale byla tady osma z roku 1928, tu si koupil majitel firmy Alba a pověsil si ji v dílně. To byla nejstarší loď, která tady byla.

To byla ta loď, na které jeli Břeclaváci na olympiádě?
Ne, oni tehdy na mistrovství republiky osmu rozbili, tak si loď půjčili, i na olympiádě jeli na vypůjčené.

Podařilo se někomu rozbít loď tak, že by se nedala spravit?
Vždycky se to nějak dalo dohromady. Dnes je to s laminátovými loděmi jednodušší. Dřevěné lodě potřebovaly opravu každou chvíli, stačí narazit na plato a už tam je prasklina nebo povolí nějaké žebro.

A jak to bylo s tím přeřezáním osmiveslice, o kterém dodnes mluví s úctou břeclavští veslaři?
Dělalo se to kvůli přepravě, loď je šestnáct metrů dlouhá a to je problém. Já jsem do toho vůbec nechtěl jít, stačí malinká chyba a je zle. Osma tehdy stála 200 tisíc, to byly ohromné peníze. Ale řekli mně: Musíš! (s úsměvem). Řezalo se to zhruba v jedné třetině, čelo každé části se muselo zakrýt, aby se daly obě části k sobě sešroubovat. Dělal jsem to asi čtrnáct dní. Laminátový obal lodi je silný jenom jeden a půl milimetru, sehnali jsme nějaké speciální lepidlo z firmy Passvilan, která dělá hokejky, a zatím to drží a loď slouží.

Hajdůšek půlí osmu

Hajdůšek půlí osmu